Háček a rytmus české sazby
Háček nad malým písmenem se vejde. Nad velkým se nevejde nikdy, a s tím se musí počítat předem.
Čeština klade na sazbu požadavek, který latinka původně neřešila: nad polovinou souhlásek stojí háček, a nad dlouhými samohláskami čárka. Písmo, které s tím nepočítá, se nerozbije — jen začne být o něco těsnější, řádek po řádku, až je stránka nečitelná a nikdo neví proč.
Malé a velké není totéž
Nad č, ř, ž má háček dost místa: sedí v prostoru nad střední výškou, kam stejně sahají horní dotažnice. Nad Č, Ř, Ž už místo není. Verzálka je vysoká jako celý řádek, a háček musí někam.
Kaligraf to řeší tak, že háček nad verzálkou zplošťuje a posouvá doprava, po směru pera. Typograf to musí vyřešit proklademe — jinak háček z jednoho řádku narazí do dotažnice z předchozího.
Warning
Nikdy neřešte kolizi háčků tím, že háček zmenšíte. Ztratí váhu okolního písma a slovo pak vypadá vybledle — přesně to, co se stane u falešných kapitálek. Řešením je proklad, ne velikost znaménka.
Zkouška, která funguje
Vysázejte nadpis samými verzálkami s háčky. Ne slovo, celý řádek. Pokud musíte prokládat víc než u stejného nadpisu bez diakritiky, není to vaše chyba — je to vlastnost písma, které háčky dostalo až dodatečně.
Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy. Deset diakritických znamének v jedné větě, a přesně proto se používá jako zkušební text.